IV. PRODEJ MAJETKU MĚSTA A JEHO ÚDRŽBA

Prodej majetku města a jeho údržba?

Prodej majetku města by v první řadě měl být transparentní. Tak se na to podívejme.


Pozemek v rohu Masarykova náměstí se prodává. A kdo je kupující? Společnost, ve které figuruje jméno děčínského zastupitele a poslance za ANO, Tomáše Kohoutka. Na tom by nemělo být nic špatného, pan Kohoutek nehlasoval pro, když se o tom v zastupitelstvu rozhodovalo. Otázkou však zůstává, proč se město zbavuje pozemku v samém centru města? Takové prodeje tu už v minulosti byly, viz TERMO, prodáno za vlády ČSSD, technické služby, prodáno za vlády ODS (za primátora Rašky, dnes lídr Náš Děčín). Jde samozřejmě o daleko menší hodnotu, ale proč město tento pozemek na největším náměstí ve městě nedokázalo jakkoliv využít?

ano bude hur


Další případ je také napojen na vládnoucí ANO. Budova a pozemek bývalé školky na Starém městě na Litoměřické ulici. Město nechalo budovu systematicky chátrat, stejně jako další objekty včetně lávky přes Východní nádraží, až nakonec schválilo její prodej. Kupcem pak nemá být nikdo jiný, než lídr kandidátky ANO a děčínský podnikatel, Jaroslav Hrouda., který náhodou vlastní okolní pozemek.


No a konečně, prodej areálu Maxiček. Konečně se podařilo. Transparentní na tom ale nebylo vůbec nic. Město se tento úžasný areál snažilo prodat po mnoho let. Jak? Svůj záměr o prodeji vyvěsilo na úřední desce. A tak  Maxičky chátraly a chátraly a chátraly. No a tak se prochátraly až k finální ceně 15 milionů korun (za tuto cenu již konečně inzerováno např. i na internetu). Zdá se vám to málo? Nám ano. Jenže co byste chtěli, když se podíváte na to, v jakém stavu se areál nachází (město jako řádný hospodář?). Navíc s věcným břemenem, které je pro většinu případných kupců odstrašující. A tak přišlo na řadu dohadovací řízení. Zájemce se našel!


Maxičky nechalo několik vládců Děčína kompletně zchátrat.


Ne vše je tak špatné, jak to na počátku vypadá. Ale to neplatí pro město Děčín. Podmínky prodeje se změnily. Občan by očekával, že ve prospěch města. Chyba. Přesně naopak. V dohadovacím řízení se podmínky prodeje změnily v neprospěch města. Věcné břemeno, odstoupení od smlouvy, dokoupení pozemku městem za 5 milionů korun (areál prodán za 15 milionů, město však kvůli prodeji dokupuje pozemek za 5 milionů, čistá ruku 10 milionů). Transparentní práce ve prospěch města? Každý ať si odpoví sám.
Ještě jedna poznámka. V době ekonomické krize město zakoupilo „areál  bowlingu“ v Křešicích za 13 milionů, který dodnes chátrá, průměrná cena jednoho metru čtverečního je tak 5645 korun. V době ekonomického boomu prodává Maxičky za 15 milionů, tedy průměrná cena za metr čtvereční 299 korun. Že jsou dnes ceny nemovitostí na maximu? Asi ne v Děčíně. Ale k tématu „bowlingu“ se ještě dostaneme v dalším dílu našeho seriálu.

A pak tu máme údržbu majetku města. Jako ukázkový případ můžeme uvést lávku přes Východní nádraží. Za dvacet let údržba nula. Dnešní stav? Lávka zbourána a staví se nová. Za kolik? Za téměř 40 milionů. Realizovaný projekt je opět klasická betonová záležitost. Vybrat něco zajímavého, co by vzbudilo třeba i turistický zájem, architektonické umělecké dílo, to bylo asi nad síly vedení města.

lavka

Za 20 let ani jednou nanetřená lávka přes Východní nádraží. 
Nyní zbourána a staví se nová za bezmála 40 milionů. I takto se chová "ŘÁDNÝ HOSPODÁŘ".


Dalším takovým exemplárním příkladem je revitalizace Tyršovky. Jak se říká, vše souvisí se vším. A tak na konci roku 2015 padlo nevratné rozhodnutí, v časové tísni, bez předchozí diskuse a bez možnosti vybrat takový projekt, který by prostor Tyršovy ulice rozsvítil. A proč? S příchodem roku 2016 by již nebylo možné využít evropské dotace na tuto akci. Radnice se tak rozhodla, že narychlo nechá vypracovat jeden projekt a ten zrealizuje. Beton. Tak by se dala nazvat tato akce. Namísto, abychom měli krásné zelené náměstíčko, máme beton. Jen díky invenci sdružení ARTCZECH oživené houpačkami na ocelové konstrukci autobusové zastávky.


No a takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Koordinace dopravních staveb po celém městě. V jednu chvíli město téměř neprůjezdné, uzavírky ve všech čtvrtích. To jsme ale slyšeli to klasické „nejde to“, anebo „to nemůže město ovlivnit“.  Kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá důvody. Kvalitní dozor staveb ze strany města? Tristní pohled.

Inu, řídit město jako firmu se nějak nepovedlo. Taková firma by už dávno zkrachovala. A kdo byl tím, kdo nás „řídil“? ANO, dnes s lídrem Jaroslavem Hroudou, ODS a Sportovci – dnes již v novém kabátu Vladislav Raška a Václav Lešanovský, tedy vlastně Náš Děčín, a v neposlední řadě Volba pro město, do voleb přicházející pod názvem Volba pro Děčín v čele s Valdemarem Grešíkem.

popelnice

Tak tedy šťastnou ruku ve volbách. Snad nezapomenete.

ciste

Nahoru